Victor, Checa, Andresin

Vánoce jsou za námi...byly štastné a veselé...a my taky. Tři podenci dostali pod stromeček úplnou novinku jejich světa..dostali trvalý domov, vlastní smečku, péči, lásku a pozornost, kterou si pro všechny naše svěřence přejeme. Viki, Chekulko a Andy....Ať je Vám dobře v Praze, Karlových Varech i v Mostě. Dělejte nám jen dobrou reklamu a vymyšlíte-li nejaké ty bejkárny, dávkujte to doma po částech :D
Celé jejich příběhy jsou k přečtení na www.adopcechrtuforum.cz.

Křehké podenčí duše...

Před časem jsem vymýšlela, jak nejlépe popsat podenka..jeho duši, jeho povahu... Pokaždé, když na toto plemeno začnu myslet, vyloudí mi to takový ten typ úsměvu, kdy Vás vytočí potomek, vy ho musíte samozřejmě vychovávat, ale strašně rádi byste propukli ve smích, který vám cuká koutky a nenechá vás v klidu nadechnout. Inu, podenco je opravdu někdy oříšek. Pokud by si chtěl někdo myslet, že se jedná o krásného elegantního psa (on opravdu je, navzdory fotografiím, zejména těm mým, kde je z toho středně velká koza), který hrdě cupitá pár minut denně vedle svého pána na vodítku a zbytek dne si vybírá, zda spát na koženém nebo damaškovém gauči...tak to by se opravdu spletl. Podenco je balík energie, kterou neváhá použít proti svému panovi. Ale pozor..celé je to asi takhle. Podenco je anděl. Milejšího a tak oddaně milujícího společníka nenajdete. Bude vám vždy nablízku, bude milovat vás, vaše děti, přátele i nepřátele a nejradši bude, bude-li se moci vás vždy dotýkat nějakou částí těla. Jeho spací polohy vás budou nutit k opusinkování a o tom, co umí s ušima, budete schopni vyprávět celé hodiny. Anděl...
Každý pejkař-podenkář ale moc dobře ví, že co podenco, to malý ďábel našeptávač za uchem. Vy ho nevidíte, ale my ano..my dokážeme slyšet, jak tomu něžnému stvoření radí namazat si nejsmrdutější hnuj na záda, ukrást ovoce, obsloužit se granulema v poledne a z druhého konce pytle, jak mu říká, kudy se dostane ke koši a kudy dovnitř paničky nejoblíbenějšího polštářku....Ďáblík to s oblibou háže přímo na ty andělské tvářičky, ale na mě, pánové, si nepřijde...já moc dobře vím, že podenco má duši čistou jako lilium, průhlednou jako alabastr a vůbec srdce ze zlata...Podenco nekrade, neškábe, nežere hnusky...Ne a ne a ne :-D

Já taky...!!!

Nala je s námi více než měsíc. Od prvního setkání bylo jasné, že se fenky budou přinejmenším snášet. Tak jsme to vnímali my. Když přišla Nala přímo k nám domů, nastal problém, jak zkrotit její nesmírnou lásku vůči všem členům domácnosti. Tayru Nala samozřejmě milovala hned a ze všech nejvíc...ta se prokázala jako pravá dáma a dobrovolně se přesunula z gauče na pelíšek, který je...ne náhodou... umístěn částečně pod stolem. Odtud chuděra vycházela pouze za tvrdého Nalina spánku a jen velmi tiše. Venku naopak Tay ihned přebírala velení a fackovala a rovnala to obří stěně na každém druhém kroku. Do prvního týdne jsme ale u obou překonali fázi "Tady šéfuju já" a od té chvíle je jasné, že tady séfuje jen ten, který umí chodit po dvou (nepočítaje momenty psích krádeží v kuchyni). Jako by se ten zbyteček napětí úplně vytratil. Nala přijala Tayru za něco jako bohyni a hledí ji následovat v dobrém i ve zlém...Tayra spí a Nala okamžitě upadá do spánku..v jejím stěněcím pojetí se jedná o malé úmrtí...dokažeme ji i přenést z pokoje do pokoje, aniž by se vzbudila:D, když se Tay vrtí u pytle s granulema, Nala tančí hned vedle, zdrhá-li Tayra, má v patách Nalu, žere-li Tay něco (kočičinec je hitem číslo 1), Nala se přidá, i kdyby do sebe měla natlačit kus hlíny. V očím se jí přitom zračí pohled pětiletého dítětě s křikem: Já takyyyy a jáá sááám!!!!!
Po měsíci je jasné, že jsou to dvě naprosto stmelené poloviny jednoho psa. Nespí, aniž by se vzájemně nedotýkaly, dokažou se napít z jedné misky a podělit se o kosti, aniž by proběhlo jediné zavrčení. Tayra překonává sama sebe ve statečnosti a Nala okoukává naštěstí od Tay nejen lumpárny, ale také věci užitečné. Jsme moc rádi, že je obě máme.

Život se dvěma psy-část 2: Radosti

Nový člen smečky rovná se mnohá nová překvapení. Vše dostává nový rozměr, venčení, krmení, vítání...v našem případě se jedná o divočejší formu předchozího. Vše je rychlejší (zejména já osobně chodím se dvěma podenky o dost rychleji, někdy dokonce tak rychle, že to odnese třeba odřené koleno), jídlo v miskách dochází zhruba za 3-10 sekund (a Tayra se nestíhá otáčet po smrtelně nebezpečném závěsu v kuchyni) a veškeré lumpárny jsou dovedeny do dokonalosti během jednoho kratičkého odskočení si na toaletu. Naštěstí si holky nevšímají nábytku, bot a knížek..zatím tedy…a ten květákový karbanátek Nale veřejně odpouštím.

Minulý víkend bylo hezké počasí a tak jsme vyrazili na pláž…jedinou, kde v určitých částech dne a roku nikomu psi nevadí, je tam spousta písku, nikde žádná auta a velký přehled. Hned po zastavení auta nás ohromil zápach…ano, stojíme vedle mrtvého racka, což pochopitelně neuvěřitelně zaujalo naše dvě dámičky. Jako praktická žena, která chce poprvé odepnout psa z vodítka, jsem nápad přeparkovat jednohlasně zavrhla, protože, kam asi psi poběží v případě, že už je to s námi přestane bavit? :-D

Pláž jsme si strašně užili, a to všichni. Probíhali jsme vodou, písek lítal vzduchem a Nala měla z té volnosti radost jako opravdové štěně. A pak to přišlo...běžíme po písku a najednou už běžím jenom já, Pedro to fotí (takže si jako první všimne, že nám na snímcích chybí něco zásadního. Houdini zmizel, Pedro utíkal jedním směrem a já jsem rovnou zamířila k autu..lépe řečeno k tomu rackovi, kde jsem naše voňavý a vykoupaný slečinky našla, jak se snaží racka někam zašít. Byla jsem rychlejší a než dorazil páníček, seděly jsme všechny tři v autě. Pochválen budiž ženský důvtip:D

Život se dvěma psy-část 1: Chůze na vodítku

Jak postupovat..Nejprve je nutné sehnat si následující materiál...tedy psy (ano, bavíme se o vyšší úrovni, jeden určitě nestačí, při nedostatku psů se zkuste domluvit se sousedem, zda by vám jednoho nepůjčil), počet vodítek odpovídající počtu zvířat, pevnou obuv a velkou vůli. Nejprve zkusíme psy přivolat a napnout je na vodítka. Už tento úkon může přinést počáteční problémy...neztrácejte hlavu, snažte se nezvyšovat mnozství smyček zbytečnym přešlapováním..stačí, když přešlapuje zbylých osm nohou. Následně přichází velmi důležitý moment, jakým je bezpochyby otevření dveří a první krok směrem k vycházce. Je dobré, máme-li možnost si dům postavit ještě před příchodem psů tak, aby měly venkovní dveře otevírání směrem ven. Pokud to není Váš případ, není třeba si zoufat. Chytněte velmi pevně obě vodítka do pravé ruky tak, aby byla obě dvě stejně dlouhá (zabráníte tím rozbitým hlavám těch, jejichž vodítko zůstalo delší) a pevným tahem odstaňte zvířata z dosahu dveří. Dveře levou rukou rychle otevřete a v tu chvíli stejnoměrně povolujte tah v pravé ruce. Psi sami vypochodují ven. Nepovolujte úchop levé ruky až do chvíle, kdy se za dveřmi psi zase zastaví...pamatujte si, že někdo musí za Vámi zavřít a zamknout.
Blahopřeji! Zvládli jste první kritický bod.
Druhým takovým momentem může být zahradní branka, domovní dveře a pod. Zde platí v podstatě stejná pravidla jako v prvním případě, akorát může být komplikovanější psy zastavit v bodě východu, a to z důvodu výskytu některého z častých rušivých elementů jako např. kočka, pes, dítě, míč, rychle letící míč, rozsypané odpadky atd. Útěchou vám budiž to, že když nezamknete vchodové dveře vy, rád to za Vás udělá nepříjemný soused z druhého patra.
V tuto chvíli začíná procházka. Vaše únava je zatím na přijatelné hranici a příjemné je, že už Vám není zima, hezky jste se zahřáli. Chůze je relativně snadná,ale je dobré zůstat ve střehu. Dobrý začátek je udržet obě vodítka. Nesnažte se udělat dojem tím, že umíte mít obě vodítka v jedné ruce, chvilka flirtu s kolemjdoucími se okamžitě vrátí v podobě jednoho couvajícího psa a druhého stojícího na zadních a hledícího na pouliční kočku. To může způsobit velmi nepříjemný pád, drhnutí se o asfalt, kameny nebo štěrk nebo minimálně nepříjemnou situaci. V tuto chvíli už se potíte. Zatím Vás to baví, nakonec, máte pocit, že sportujete, a to bylo přesně to, proč jste psy chtěli, no ne? Po 30 až 40 minutách je pro začátečníky doporučeno vydat se směrem domů...nezapomeňte, ze musíte ještě vejít do domu a do bytu, šetřte energii, které jistě už teď nebezpečně ubývá. Zkuste si prosadit trasu návratu sami, ale zde závisí na velikosti plemene a věku Vašich mazlíků.
Nenechte se odradit prvními neúspěchy...zamotaná vodítka, skřípnutý prst nebo zlomený nehet jsou jen malé oběti. Vše se bude postupně zlepšovat, vám přibude svalová hmota a psům trpělivost a začnou chodit v tempu, které nepředpokládá běžeckou obuv. A JÁ TOMU BUDU VĚŘIT...

Anděl? Chacháááá

Musím uznat, že mám nejlepšího, nejtalentovanějšího a nejchytřejšího psa na světě. Jestli si někdo myslí, že ne, že lepší je ten jeho...nemá bohužel pravdu...
Považte sami... Nalinka se během dvou krátkých dnů (ano, slyšíte správně..dvou dnů!!!) naučila báječně vyskočit na gauč, dvakrát se dokola zatočit a s velkým třeskem sebou plácnout o mnou vypraný přehoz. Ušetřila nám práci se zákazy, příkazy a rozhodováním..následovala radu starších a umí spát v mnoha krásných a elegantních polohách.
Nala se také stala designovou ředitelkou v oblasti návrhů textílií. Navrhla nám zcela neotřelý vzor přehozu (toho, který já mám za úkol prát), a to dokonalé obdélníky vykousané v pravém dolním rohu. První nedosahuje dokonalosti druhého..inu, učený z nebe nespadl, že?
A do třetice nám Nala usnadňuje práci, což je vlastnost vyloženě žádoucí. Například mě zásadně nenechává mýt nádobí, nahrne se rychle ke dřezu a pomáhá. Také není třeba jí podávat morkovou kost nebo něco, jí určeného, podá si jí v kuchyni úplně sama a pozor!!! podá druhou i kamarádce Tayře. Nevím, čím to může být, že je ten náš pes ("táto") ten nejlepší...nebude to náhodou výchovou?

Čenda, Čeníšek

...jede domůůůů!!!! V dočasném domově v západních Čechách je krom tří podenků i jeden greyhound k adopci. Na toho se jela budoucí majitelka podívat a vše kolem projednat...Čenda to však pochopila jako návštěvu svého majestátu a paničku si doslova "utrhla" jen a jen pro sebe. Láska si prostě nevybírá:D Čendo, ostatní ti říkali lachtan, ale já říkám..Krásko naše, ať je ti na jihu Čech parádně!