Nový člen smečky rovná se mnohá nová překvapení. Vše dostává nový rozměr, venčení, krmení, vítání...v našem případě se jedná o divočejší formu předchozího. Vše je rychlejší (zejména já osobně chodím se dvěma podenky o dost rychleji, někdy dokonce tak rychle, že to odnese třeba odřené koleno), jídlo v miskách dochází zhruba za 3-10 sekund (a Tayra se nestíhá otáčet po smrtelně nebezpečném závěsu v kuchyni) a veškeré lumpárny jsou dovedeny do dokonalosti během jednoho kratičkého odskočení si na toaletu. Naštěstí si holky nevšímají nábytku, bot a knížek..zatím tedy…a ten květákový karbanátek Nale veřejně odpouštím.
Minulý víkend bylo hezké počasí a tak jsme vyrazili na pláž…jedinou, kde v určitých částech dne a roku nikomu psi nevadí, je tam spousta písku, nikde žádná auta a velký přehled. Hned po zastavení auta nás ohromil zápach…ano, stojíme vedle mrtvého racka, což pochopitelně neuvěřitelně zaujalo naše dvě dámičky. Jako praktická žena, která chce poprvé odepnout psa z vodítka, jsem nápad přeparkovat jednohlasně zavrhla, protože, kam asi psi poběží v případě, že už je to s námi přestane bavit? :-D
Pláž jsme si strašně užili, a to všichni. Probíhali jsme vodou, písek lítal vzduchem a Nala měla z té volnosti radost jako opravdové štěně. A pak to přišlo...běžíme po písku a najednou už běžím jenom já, Pedro to fotí (takže si jako první všimne, že nám na snímcích chybí něco zásadního. Houdini zmizel, Pedro utíkal jedním směrem a já jsem rovnou zamířila k autu..lépe řečeno k tomu rackovi, kde jsem naše voňavý a vykoupaný slečinky našla, jak se snaží racka někam zašít. Byla jsem rychlejší a než dorazil páníček, seděly jsme všechny tři v autě. Pochválen budiž ženský důvtip:D
No comments:
Post a Comment