O co jde...

Ať už jste šli najisto nebo jste sem "spadli" náhodou... Vítejte. Tento blog byl původně založen z nudy...ano, slyšíte správně... Znáte ten pocit, když máte vlastně všechno, ale budíte se ráno s pocitem, že život momentálně nepřináší žádné zadostiučinění ani emoce? Zkuste se rozhlédnout kolem a třeba být někde užiteční...Někde...Kdekoliv... Já jsem svojí "přehnanou spokojenost" a pocit "že se sakra nic neděje" věnovala psům. O kanárských podencích jsem upřímně před nějakými 4 roky neměla ani zdání..pamatuju si na kroucení hlavou nad ibizskými podenky..takhle "divnej" pes se jen tak nevidí, no ne? No a ty uši...!!!! :D Pak jsem ale navštívila místní útulek Sara, seznámila se s "kanárky" a doživotně se zamilovala (bez možnosti rozvodu, prostě na celý život...). Pořídila jsem si první fenku, která je s námi bezmála dva roky a za tu dobu ušla neuvěřitelný kus cesty. Před třemi dny přisla do našeho hnízdečka láskyplná pohroma jménem Nala. Tay je fenka zachráněná z útulku, Nala je moje splněné přání. tento blog je věnován jim i dalším ušatým stvořením a jejich pomoci.

Sunday, February 28, 2010

Tara II.




Tara s námi žije už třetí týden. Většinu věcí, z kterých měla strach už pěkně zblízka prozkoumala a zjistila, že se opravdu není čeho bát. V pohodě nastoupí do auta, neleká se dveří a když upadne lžička na zem, neutíká se schovat na terasu. Taky výchovné záležitosti se lepší. Nesnaží se profiltrovat do ložnice a když naskakuje na gauč, stačí se na ní jen podívat a už seskakuje dolů. Před každou procházkou si způsobně sedne u dveří a čeká na obojek a ve všech nepříjemných záležitostech (vytahování trnu z tlapy, koupání, čištění uší) je více než trpělivá. Pochopitelně má i své psí kusy:-) Při prvním puštění z vodítka jsme byli strašně nervozní, že se ztratí, ale chtěli jsme, aby si zvykala co nejdřív a tak jsme to zkusili. Vyšlo to báječně, pes se vrátil hned po tom, co dokousal mrtvolku ptáčka. To samé udělala potom i s jednou, už dlouho mrtvou rybou, což bylo o dost horší. Zase jsme ale potrénovali sprchu, tak to k něčemu bylo. Taky se ji podařilo ukrást šunku ze stolu a napadnout odpadkový koš. Vše je třeba zkusit a nám to vlastně slouží k tomu, že jí ukazujeme kam až může zajít a kam ne. v celkovém hodnocení musíme uznat, že nás moc těší, že ji tady máme a že s ní zažíváme hlavně to pěkné.

Friday, February 12, 2010

Tara


Pomáhat útulku s adopcí a nemít jednoho podenga doma se nám po nějaké době zdálo být nesnesitelné. Tak tímhle způsobem jsme se nakonec dohodli a rozhodli pro adopci Rominy. To je její jméno útulkové, doma jí říkáme Taro. Je u nás asi 36 hodin a zatím to všichni zvládáme dobře. Tara už se trošku uklidnila a tolik se nebojí a my se začínáme postupně dozvídat, z čeho má strach (PET lahve, autobusy, sprcha), z čeho méně (kocour Jordi) a co se jí na druhou stranu líbí (náš gauč, písečná pláž Famara a koukání z terasy). Zatím se oťukáváme, ale jde nám to moc dobře.