Nala je s námi více než měsíc. Od prvního setkání bylo jasné, že se fenky budou přinejmenším snášet. Tak jsme to vnímali my. Když přišla Nala přímo k nám domů, nastal problém, jak zkrotit její nesmírnou lásku vůči všem členům domácnosti. Tayru Nala samozřejmě milovala hned a ze všech nejvíc...ta se prokázala jako pravá dáma a dobrovolně se přesunula z gauče na pelíšek, který je...ne náhodou... umístěn částečně pod stolem. Odtud chuděra vycházela pouze za tvrdého Nalina spánku a jen velmi tiše. Venku naopak Tay ihned přebírala velení a fackovala a rovnala to obří stěně na každém druhém kroku. Do prvního týdne jsme ale u obou překonali fázi "Tady šéfuju já" a od té chvíle je jasné, že tady séfuje jen ten, který umí chodit po dvou (nepočítaje momenty psích krádeží v kuchyni). Jako by se ten zbyteček napětí úplně vytratil. Nala přijala Tayru za něco jako bohyni a hledí ji následovat v dobrém i ve zlém...Tayra spí a Nala okamžitě upadá do spánku..v jejím stěněcím pojetí se jedná o malé úmrtí...dokažeme ji i přenést z pokoje do pokoje, aniž by se vzbudila:D, když se Tay vrtí u pytle s granulema, Nala tančí hned vedle, zdrhá-li Tayra, má v patách Nalu, žere-li Tay něco (kočičinec je hitem číslo 1), Nala se přidá, i kdyby do sebe měla natlačit kus hlíny. V očím se jí přitom zračí pohled pětiletého dítětě s křikem: Já takyyyy a jáá sááám!!!!!
Po měsíci je jasné, že jsou to dvě naprosto stmelené poloviny jednoho psa. Nespí, aniž by se vzájemně nedotýkaly, dokažou se napít z jedné misky a podělit se o kosti, aniž by proběhlo jediné zavrčení. Tayra překonává sama sebe ve statečnosti a Nala okoukává naštěstí od Tay nejen lumpárny, ale také věci užitečné. Jsme moc rádi, že je obě máme.
No comments:
Post a Comment