Život se dvěma psy-část 2: Radosti

Nový člen smečky rovná se mnohá nová překvapení. Vše dostává nový rozměr, venčení, krmení, vítání...v našem případě se jedná o divočejší formu předchozího. Vše je rychlejší (zejména já osobně chodím se dvěma podenky o dost rychleji, někdy dokonce tak rychle, že to odnese třeba odřené koleno), jídlo v miskách dochází zhruba za 3-10 sekund (a Tayra se nestíhá otáčet po smrtelně nebezpečném závěsu v kuchyni) a veškeré lumpárny jsou dovedeny do dokonalosti během jednoho kratičkého odskočení si na toaletu. Naštěstí si holky nevšímají nábytku, bot a knížek..zatím tedy…a ten květákový karbanátek Nale veřejně odpouštím.

Minulý víkend bylo hezké počasí a tak jsme vyrazili na pláž…jedinou, kde v určitých částech dne a roku nikomu psi nevadí, je tam spousta písku, nikde žádná auta a velký přehled. Hned po zastavení auta nás ohromil zápach…ano, stojíme vedle mrtvého racka, což pochopitelně neuvěřitelně zaujalo naše dvě dámičky. Jako praktická žena, která chce poprvé odepnout psa z vodítka, jsem nápad přeparkovat jednohlasně zavrhla, protože, kam asi psi poběží v případě, že už je to s námi přestane bavit? :-D

Pláž jsme si strašně užili, a to všichni. Probíhali jsme vodou, písek lítal vzduchem a Nala měla z té volnosti radost jako opravdové štěně. A pak to přišlo...běžíme po písku a najednou už běžím jenom já, Pedro to fotí (takže si jako první všimne, že nám na snímcích chybí něco zásadního. Houdini zmizel, Pedro utíkal jedním směrem a já jsem rovnou zamířila k autu..lépe řečeno k tomu rackovi, kde jsem naše voňavý a vykoupaný slečinky našla, jak se snaží racka někam zašít. Byla jsem rychlejší a než dorazil páníček, seděly jsme všechny tři v autě. Pochválen budiž ženský důvtip:D

Život se dvěma psy-část 1: Chůze na vodítku

Jak postupovat..Nejprve je nutné sehnat si následující materiál...tedy psy (ano, bavíme se o vyšší úrovni, jeden určitě nestačí, při nedostatku psů se zkuste domluvit se sousedem, zda by vám jednoho nepůjčil), počet vodítek odpovídající počtu zvířat, pevnou obuv a velkou vůli. Nejprve zkusíme psy přivolat a napnout je na vodítka. Už tento úkon může přinést počáteční problémy...neztrácejte hlavu, snažte se nezvyšovat mnozství smyček zbytečnym přešlapováním..stačí, když přešlapuje zbylých osm nohou. Následně přichází velmi důležitý moment, jakým je bezpochyby otevření dveří a první krok směrem k vycházce. Je dobré, máme-li možnost si dům postavit ještě před příchodem psů tak, aby měly venkovní dveře otevírání směrem ven. Pokud to není Váš případ, není třeba si zoufat. Chytněte velmi pevně obě vodítka do pravé ruky tak, aby byla obě dvě stejně dlouhá (zabráníte tím rozbitým hlavám těch, jejichž vodítko zůstalo delší) a pevným tahem odstaňte zvířata z dosahu dveří. Dveře levou rukou rychle otevřete a v tu chvíli stejnoměrně povolujte tah v pravé ruce. Psi sami vypochodují ven. Nepovolujte úchop levé ruky až do chvíle, kdy se za dveřmi psi zase zastaví...pamatujte si, že někdo musí za Vámi zavřít a zamknout.
Blahopřeji! Zvládli jste první kritický bod.
Druhým takovým momentem může být zahradní branka, domovní dveře a pod. Zde platí v podstatě stejná pravidla jako v prvním případě, akorát může být komplikovanější psy zastavit v bodě východu, a to z důvodu výskytu některého z častých rušivých elementů jako např. kočka, pes, dítě, míč, rychle letící míč, rozsypané odpadky atd. Útěchou vám budiž to, že když nezamknete vchodové dveře vy, rád to za Vás udělá nepříjemný soused z druhého patra.
V tuto chvíli začíná procházka. Vaše únava je zatím na přijatelné hranici a příjemné je, že už Vám není zima, hezky jste se zahřáli. Chůze je relativně snadná,ale je dobré zůstat ve střehu. Dobrý začátek je udržet obě vodítka. Nesnažte se udělat dojem tím, že umíte mít obě vodítka v jedné ruce, chvilka flirtu s kolemjdoucími se okamžitě vrátí v podobě jednoho couvajícího psa a druhého stojícího na zadních a hledícího na pouliční kočku. To může způsobit velmi nepříjemný pád, drhnutí se o asfalt, kameny nebo štěrk nebo minimálně nepříjemnou situaci. V tuto chvíli už se potíte. Zatím Vás to baví, nakonec, máte pocit, že sportujete, a to bylo přesně to, proč jste psy chtěli, no ne? Po 30 až 40 minutách je pro začátečníky doporučeno vydat se směrem domů...nezapomeňte, ze musíte ještě vejít do domu a do bytu, šetřte energii, které jistě už teď nebezpečně ubývá. Zkuste si prosadit trasu návratu sami, ale zde závisí na velikosti plemene a věku Vašich mazlíků.
Nenechte se odradit prvními neúspěchy...zamotaná vodítka, skřípnutý prst nebo zlomený nehet jsou jen malé oběti. Vše se bude postupně zlepšovat, vám přibude svalová hmota a psům trpělivost a začnou chodit v tempu, které nepředpokládá běžeckou obuv. A JÁ TOMU BUDU VĚŘIT...