Anděl? Chacháááá

Musím uznat, že mám nejlepšího, nejtalentovanějšího a nejchytřejšího psa na světě. Jestli si někdo myslí, že ne, že lepší je ten jeho...nemá bohužel pravdu...
Považte sami... Nalinka se během dvou krátkých dnů (ano, slyšíte správně..dvou dnů!!!) naučila báječně vyskočit na gauč, dvakrát se dokola zatočit a s velkým třeskem sebou plácnout o mnou vypraný přehoz. Ušetřila nám práci se zákazy, příkazy a rozhodováním..následovala radu starších a umí spát v mnoha krásných a elegantních polohách.
Nala se také stala designovou ředitelkou v oblasti návrhů textílií. Navrhla nám zcela neotřelý vzor přehozu (toho, který já mám za úkol prát), a to dokonalé obdélníky vykousané v pravém dolním rohu. První nedosahuje dokonalosti druhého..inu, učený z nebe nespadl, že?
A do třetice nám Nala usnadňuje práci, což je vlastnost vyloženě žádoucí. Například mě zásadně nenechává mýt nádobí, nahrne se rychle ke dřezu a pomáhá. Také není třeba jí podávat morkovou kost nebo něco, jí určeného, podá si jí v kuchyni úplně sama a pozor!!! podá druhou i kamarádce Tayře. Nevím, čím to může být, že je ten náš pes ("táto") ten nejlepší...nebude to náhodou výchovou?

Čenda, Čeníšek

...jede domůůůů!!!! V dočasném domově v západních Čechách je krom tří podenků i jeden greyhound k adopci. Na toho se jela budoucí majitelka podívat a vše kolem projednat...Čenda to však pochopila jako návštěvu svého majestátu a paničku si doslova "utrhla" jen a jen pro sebe. Láska si prostě nevybírá:D Čendo, ostatní ti říkali lachtan, ale já říkám..Krásko naše, ať je ti na jihu Čech parádně!

Tayra a naše nová pohroma :D

Nala přijela v pátek..přijela v mém autě, za moje náklady a se mnou..což určitě od samého začátku znamenalo, že pes je můj...dneska této informaci už i věřím. Můj je špatné slovo, nechci-li vynechat zbytek naší rodiny...takže velká oprava, Nala je naše. Je to naše velká voda, která, když se rozhodne mazlit, člověk až přivírá oči a čeká na ten válec...Občas ta její láska trochu bolí, ale nemám si co stěžovat, nikdo jsme zatím nevyhledali lékařskou pomoc.
Tayra je z nového přírustku zatím celá zmatená. Uznala, že na běhání je fakt skvělá, jasně ji řekla, že pejsci se v noci nebudí s pískacím míčkem v hubě a začala jíst i když se u toho třeba pomalu pohybuje závěs u okna. (Kdyby totiž pokračovala ve svém přenášení granulí na gauč a následné konzumaci, část "konzumace" by rychle odpadla...) Na druhou stranu Nala je z kámošky evidentně naprosto nadšená a asi třikrát za hodinu ji vyzývá ke hře..Bohužel výzvy jsou prováděny pořádným bouchancem tlapou do Tayry čumáku, takže Tayra vetšinou radši odejde s výrazem, že jinak, "bych ji, paničko, musela rovnou zabít". Celkem ji chápeme a trochu podplácíme na jiných frontách její trpělivost...
Dle hesla: "Utahej a nebudeš okousán" podnikáme denně velké výpravy za únavou...daří se nám báječně, především v člověčí části smečky. I kdyby možná holky v noci stěhovaly barák, my budem mít ráno radost z toho, jaký byl klid (zaspaný:D)
Nedělní výlet na sever...aneb jak se tváří tříleté dítě pod vánočním stromečkem:D

Po dlouhé době...

Od posledního příspěvku uplynulo hodně času a odletělo mnoho letadel..teda těch, kteří mají naše čtyřnožky na palubě:D Ani už nejde vyčíslit, kolik lidí pomáhalo...ale zcela stručně posílám dík organizaci GACR, všem adoptivním rodinám, převozcům psů i přenosek, prodejkyni psích letenek, dočasným paničkám, provozovatelkám charitativního webu na podporu Sary, profi vítacímu týmu letiště Ruzyně (které neodradil ani přílet ve 04.55 rano:) a všem, co drželi palce...