Tara s námi žije už třetí týden. Většinu věcí, z kterých měla strach už pěkně zblízka prozkoumala a zjistila, že se opravdu není čeho bát. V pohodě nastoupí do auta, neleká se dveří a když upadne lžička na zem, neutíká se schovat na terasu. Taky výchovné záležitosti se lepší. Nesnaží se profiltrovat do ložnice a když naskakuje na gauč, stačí se na ní jen podívat a už seskakuje dolů. Před každou procházkou si způsobně sedne u dveří a čeká na obojek a ve všech nepříjemných záležitostech (vytahování trnu z tlapy, koupání, čištění uší) je více než trpělivá. Pochopitelně má i své psí kusy:-) Při prvním puštění z vodítka jsme byli strašně nervozní, že se ztratí, ale chtěli jsme, aby si zvykala co nejdřív a tak jsme to zkusili. Vyšlo to báječně, pes se vrátil hned po tom, co dokousal mrtvolku ptáčka. To samé udělala potom i s jednou, už dlouho mrtvou rybou, což bylo o dost horší. Zase jsme ale potrénovali sprchu, tak to k něčemu bylo. Taky se ji podařilo ukrást šunku ze stolu a napadnout odpadkový koš. Vše je třeba zkusit a nám to vlastně slouží k tomu, že jí ukazujeme kam až může zajít a kam ne. v celkovém hodnocení musíme uznat, že nás moc těší, že ji tady máme a že s ní zažíváme hlavně to pěkné.
